Září 2016

Skrytý lotr

25. září 2016 v 21:35
Živote! Ty proklatý lháři,
proč tvrdíš, že všechno to září?
Že všechno je barevné, tak jako slunce?
Vždyť ty jsi ničema! Ty, ty úchvatný lotře!

Jen jeden důvod!

25. září 2016 v 16:08
Dej mi jeden důvod, proč žít.
Ale už mi neříkej, že bych měl přestat pít.
Už přestaň říkat, že čas všechno změní.
Čas mi došel, už tu dávno není.

Už dávno odplul na větrné bárce,
zní to tak komicky, zní to tak krásně.
Ale já vím, že čas nezastavím,
a až za čas sama dobře uvidím,
že to, co jsem chtěla,
to už jsem dávno měla.

Že to už je minulý...

(Ne)básnička

22. září 2016 v 19:29
Kdy konečně objevím své imaginární já
a změním své nedostatky.
změním konečně svůj život
a koupím nové podpatky.

Jsem povrchní, jsem stydlivá
náladová, bláznivá.
Neumím říkat, že všechno bude dobrý,
jsem osoba, co všechno vidí hrozný.

A tak probudím se zítra,
zas s pomyslnou záští,
s představou že svět je špatný,
a já jsem zas ta zvláštní.

Ta umíněná palice,
co se zamiluje lehce,
co nevidí svět dopředu
a všechno jí nejde hladce.

Zas budu tichá královna
u pradávného stolce,
kde všichni mají pravdu jen
a já jsem tu za trubce.


Tak životem šla jsem dál,
a poznala svět,
jak krutý je a zvrhlý,
že každý by se ho měl bát.

Night poem

6. září 2016 v 23:21
Zachraň si život, kamaráde,
protože já se nezdám,
nikdy nevíš, co se se mnou stane,
ani já, sama sebe neznám.

Uteč. Rychle!
Nemáš moc času.
Zní to dost zvrhle…
Uteč. Dokud se třesu…

Sám vidíš, že nejsem v pohodě,
že uvnitř umírám,
nenechávám věci náhodě,
takže se tím sžírám.

Dokonalost nezná mezí,
člověku to občas stačí,
nevím, proč se mračím,
ale je to dobrý, nebrečím.

A tak utíkej, máš poslední minutu!

Zaláskovaná

6. září 2016 v 23:08
Chceš něco říct,
nevíš jak.
Všeho se bojíš
a máš strach.

Noci jsou tajemné,
tvé oči - dojemné,
já zase hledám tě,
já vím, že najdu tě.


Chci s tebou být,
celý život žít.
Nechci jen snít,
a taky bdít.
Chci tě mít.

In love pocit

1. září 2016 v 1:07
Asi jsem se zase zamilovala.
Co s tím teď dělat mám?
Nechci být ta, co tě zradila,
ale to si mám o tobě nechat jen zdát?

Mám být v bublině "only friends"?
Musíš mi říct, co i ty chceš!
Musíš mi sdělit, co po mně žádáš,
Nechci pak vidět, jak se tu vzdáváš.

Nechci vidět tě, na kolenou klečet,
žádat mě o ruku a přitom brečet,
nechci vidět tě s kyticí růži,
a přitom vidět tě, jak se tím soužíš.


Asi jsem se zase zamilovala.
Už vím, co s tím dělat.
Mlčet a tutlat to, víc nejde,
vlastně už na tom vůbec nesejde.

Vlastně už nejsem zamilovaná.