Předevčírem

2. prosince 2016 v 21:22
Kdybych měla osud nechat spát už navždy,
a nechat jít srdce své,
zabalila bych se do deky plné vraždy,
bez ohledu na jiné.

Zabalila bych se do pocitů,
které nikdo jiný nemá,
v žilách kolovat tu nicotu,
že tě nikdo nebude znát.

Až umřeš, nikdo tě nepozná,
až se zabiješ, nikdo nepřijde,
až zkapeš naposled,
kdo zachrání tvé srdce?

Kdo bude princ na bílém koni,
co jen tak bloudí, nemá zdání,
netuší. co přinese mu zítřek,
máš na duši malý háček…


Zemřela jsem předevčírem,
s rukou kapku od krve
slyšela jsem lidi kvílet,
byla jsem tak trochu bez sebe.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama