Deprese netřese

17. června 2017 v 20:52
Voda zase zdraží,
co mě tu teda drží?
Je mi tu nějak blaze,
na té mléčné dráze?

Je mi tu zase děsně,
celý svět se směje,
netuším, co se děje,
proč se tolik směje.

Snad radši uteču pryč,
někam do pohádky,
s dírou v žíle,
hlavou uvnitř oprátky.

Mám snad pozbýt život,
nebo žít jak psanec,
vždyť já nejsem živ,
já jsem zas jen blázen.

A tak dál utíkám
před světem i přes sebou,
za krásným stvořením,
třeba jen za tebou.

Netuším, co se děje,
netuším, proč jen tu jsem,
třeba mi to vysvětlíš,
třeba svět jen skvěje.

Jenže já nechápu,
tohle to povídání,
vždyť já chci umřít,
jak jako každý druhý.

Kolikrát to říkat,
dokud to není nuda?
Jsem jen malý člověk

s dlouhýma nohama.

A tak tančím znova,
nad tím svým hrobem,
co nemá ani pomník,
neřekneš ani sbohem.

Protože není čemu,
nikdo tu neleží,
jen já a můj stín,
na tvém nábřeží.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama