Říjen 2017

Handundo

27. října 2017 v 15:02
Páteční odpoledne kolem tří hodin,
doufám, z tohohle snu se snad brzy vzbudim,
chtěla jsem to včera, mám to mít dnes,
prášky slivovicí zapíjím a měním svůj dres.

Včera šťastná a zadaná holka, večer rozchod
on brečel, já se smála, divný, to beze slov.
Pak potkat jeho, napsat mu. Chci ho domů, nejde to.
Byla jsem vzhůru, dlouho do noci, tmou vše skryto.

Dnešek stresově se vypíná a nechává mě se topit,
bez nádechu zkouším samu sebe v letu chopit
zachránit a nenechat strhnout, bezhlavě už ne ve dvou,
jen sama, bez něj, se svou a pomalu jeho rodinou.

Být jeho první reálná láska, to je ale hodně hloupá loterie
nebo sázka? - Ne, byla to jen pouhopouhá náhoda.
Omlouvám se mu, jsem bestie, věděla jsem, že se to rozbije,

ale mlčela jsem, doufala jsem, jen teď už nám nic nezbude.

Dialektika

23. října 2017 v 18:04
Typ člověka nedoufajícího,
životem často zmítajícího,
přemítajícího o všem možném,
v těle bytím zkroušeném.

Dýchání stává se zbytečným,
připadá si méně výřečným,
upadá v letargii, depresi
v ironii je jeho druhé já.

Později to nedává, nezvládá,
všechno co kolem se stává,
je prázdnějším, laxnějším
a v životě skromnějším.

Tak upadne a už se nezvedne,
krev kolem do země vsákne,
zvuky sirén, lidi, kroky,
nad ním se jen vznáší mraky.

Ráno ve dvě

22. října 2017 v 22:15
Tajemná prázdnota noci večerní,
nejsem si jistá, jestli jsme tak zkušení,
mám pocit, že ode mne odplouváš,
jsi jinde, myslela jsem, že se nevzdáváš.

Utekl si pryč jak děvka včerejší,
tímhle pro mě nejsi jistější,
jsi prach, jsi vzduch, jsi pro mě všechno,
miluju tě, ale se mnou to málem seklo.

Děláš mi šoky, taky často mlčíš,
já nejsem ten, kdo v noci křičí:
"Vrať se bejby, vrať se zpátky!"
Pomatenej, jak dospělák bez oprátky.

Z písku prach ve víno se změnilo,
slunce ráno znovu nad hlavu vyšlo,
a já věděla, že večer budeš na dně,
tak jako jsem byla já, ráno ve dvě.

J.H.

18. října 2017 v 20:36
 Jsi mi pocitem,
jsi mi nadějí,
nekonečnou pouští
i zimě závějí.
Jsi moje všechno
 i můj klid,
můj cit, 
můj strach i pád.
Jsi v okně, jsi v odraze,
podlaze, i zdech.
Uvnitř všech.
Uvnitř rozepsané knihy,
uvnitř ženy, lásky,
nekonečné cesty,
mého nádechu,
vzdechu, dotyku.
A přitom nikde.
Tak kde najdu tě?
 
Byl jsi blízko,
nízko, kousek ode mne,
tak proč nedotkl ses mě,
nechytil a už nepustil?
Snad slepě dokážu milovat,
hloupě, bídně, zcela nepochybně.
A pak koho miluju,
jak hloupě se zabiju,
tohle nemá cenu snášet,
jen se vznášet.
Hloupý osud.

OhZan

17. října 2017 v 20:54
Neviditelný omyl noci,
kdo by to byl dříve řekl,
chtěla jsem to znovu zkusit,
vědět, kdo se předtím sekl.

Trochu těžké pochopit,
co tím básník myslel,
přát si jen se utopit,
a neměnit za jisté.

Omylem tu byla láska,
láska k tomu klukovi,
myslela jsem, že je spása,
nasadil mi okovy.

Nemoci se hýbat více,
zapomenout, vzpomínat,
nemít duši, dvoje plíce
a radši vše nevnímat.

Mé propočty byly chabé,
spadla jsem snad do toho?
Emoce tu byly silné,
a já nevím jak z něho…ven.

Přemítám si ve své duši
co se to tam vlastně stalo
nevím, zda mě osud zkouší,
jak málo nervů mě to stálo.

Plážová noc

7. října 2017 v 12:57
Puberťákem si se stal,
každou noc jsi promrhal,
nechal si se nocí vést,
jako hlupák bez peněz.

Hraním her si zlepšuješ
ego svého pocitu,
unášíš se skrze net,
jen tvoje oči nocí straší tu.

Teď mi řekni, co si víc,
jenom chudák, prázdný cíl,
bez vize ze světa,
jenom tichá maketa.

Pak si potkal moji duši,
pochopil si, oč tu běží,
ukradl's ji bez váhání,
a já o ní nemám zdání.

Milovat tě bylo těžké,
víc než bys si trofl říct,
jsem člověkem bez emocí,
často věci nejdou snést.

Naše první shledání
byli jsme si neznámí,
stáli jsme tam, nevěděli,
co přinesou další týdny.

A pak to z nás všechno spadlo,
netuším, co k tomu vedlo,
ruce dali do kapes
a nechali se nocí vést.

Hlupáky se nocí stali,
se společným cílem,
unášet se větrem, stínem,
budeme si všechno sdílet.

Teď tu sedím, nevidím,
co všechno se změnilo,
dýchám, ale často cítím,
že mi kousek zmizelo.

Mojí duše, tvého srdce,
vzájemně si mneme ruce,
daleko jsme od sebe,

ale nás to nezebe.