J.H.

18. října 2017 v 20:36
 Jsi mi pocitem,
jsi mi nadějí,
nekonečnou pouští
i zimě závějí.
Jsi moje všechno
 i můj klid,
můj cit, 
můj strach i pád.
Jsi v okně, jsi v odraze,
podlaze, i zdech.
Uvnitř všech.
Uvnitř rozepsané knihy,
uvnitř ženy, lásky,
nekonečné cesty,
mého nádechu,
vzdechu, dotyku.
A přitom nikde.
Tak kde najdu tě?
 
Byl jsi blízko,
nízko, kousek ode mne,
tak proč nedotkl ses mě,
nechytil a už nepustil?
Snad slepě dokážu milovat,
hloupě, bídně, zcela nepochybně.
A pak koho miluju,
jak hloupě se zabiju,
tohle nemá cenu snášet,
jen se vznášet.
Hloupý osud.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama