Růže jsou rudé, jinak nebude.

6. listopadu 2017 v 22:15
Mít znovu pocity, že něco cítím,
zamilovanost je dílo zvláštní,
jak troska v cizím náručí,
nic víc jak sex v tom nevidím.

Troska bez kousku soucitu,
s imaginární bublinou kolem sebe,
můj ksicht mě vůbec nebere,
otazník ve vzduchu visí tu.

Být jen náhražkou nepovedených emocí?
Vím to, tady nejsem v bezpečí,
svět je malý, už mi nestačí.
jsem uzavřená jen s tebou jak v době depresí.

Chceš s troskou experimentovat,
zkoušet, kam až můžeš zajít,
si stejný jako ostatní, neumíš se chovat,
kdy mi tohle má už konečně dojít?

K těm lidem cítit jen pofidérní pocit,
že s tímhle to teď už vyjde,
dělám si jen zlo kolem sebe,
tohle se nemůže jen tak zdařit, navíc mně!

Tak zastav mě, odežeň, víš, co máš dělat!
Jen si zapomněl, že to máš i na sebe aplikovat,
máš utíkat, neohlížet se, zdrhat,
ne jak kretén být nadrženej, honit, vzdychat.

Chceš mě mít jinou, jiná nebudu, pochop,
já jsem žena, neměním se, podle toho, co je třeba,
nejsem stálá, vyrovnaná, ale běda
tomu, kdo mě připoutá k plotně pomocí okov.

Jsi jen pohádkou bez velkých nadějí,
tak o co se snažím ve své mysli?
Paličatá holka druhé jakosti,
nemá možnost být onou, o které básní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama