Vzpomínka na eL

24. listopadu 2017 v 19:39
...Mou láskou si byl a stále si. Stále platonicky vyznívá. Jsem starší, moudřejší, ale stále tě někde v srdci mám. Že budu lepší než ty, dotáhnu to dál, budu víc nad věcí. Neukradnou mi sny! Nezničím se pro život, slávu, děti. Nebudu jen pěšák! Už ne. Nepůjdu s davem, nešla jsem nikdy. Nezahodím všechny svoje pravdy, svoje křivdy, svoje nálady a stavy. Jen pro to, abych stavěla hrady ze zámků a lásek, které nikdy nebudou naplněny....

Myslela jsem, že jsme pár,
i když trošku podivný,
nechce se mi ani zdát,
že v hlavě je to stavěný.

Platonika jede hravě,
všechny svoje akordy,
mně je z toho celkem blbě,
nejsem jenom bambini!

Nejsem už tvá studentka,
co po nocích kouká z okna,
už na tebe nemrkám,
a tobě je to nejspíš putna.

Kdykoli tě ve dne potkám,
někdy i v nočních hodinách,
občas děláš, že mě neznáš,
k smrti tě pak proklínám.

Jsi tu pro mě jediný,
jinému bych nedala,
zdál ses mi vždy prohnilý,
a já o tebe přec stála.

...Tak proč sis mě nevzal? Blázne ubohý. Proč mě nechceš teď, je těžké sesednout z kola a říct: "Nechceš jít k nám na kafe?". Pak bys mi dal sklenku sektu, možná kapku Bourbonu, skončili bychom spolu v posteli a vlastně by se vůbec nic nestalo.
Protože já už nejsem tvoje studentka. Ty už nejsi můj učitel. Oba jsme dospělí, pravidly nesvázaní. Živí...
 


Komentáře

1 Eliss | Web | 24. listopadu 2017 v 20:12 | Reagovat

Bohužel život umí být krutý :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama