Prosinec 2017

V pádu minulosti

29. prosince 2017 v 18:48
Příliš často přemýšlím nad minulostí,
co je v ní skryto, jen tak nás nepustí.
Příliš často mám sny, o kterých nikdo netuší,
že ukrývají věci, které ne světu přísluší.

Mozek se otáčí, nechává nás topit se
na dně moří, láhví, nocí toulat se,
ptát se, proč znovu my, jsme opilými,
hloupými, daných poměrů neznalými.

Bojujeme trpce, sladce, hořce, často oddaně
pak přijdou ti nový, jiní, tvářejí se zhrouceně,
kleknou si tu před tebe a řeknou ti směle:
"Vezmu si tě, celou, hnedka, nehledej v tom naděje!"

Vezmou si tě, jak ti řekli,
- možná ti i slzy tekly-
celou, úplně celičkou!
S načechranou kůžičkou.

Dáš jim všechno, přitom nic,
všechno padne na tvůj líc,
na tvá ňadra, břicho, záda,

budeš zase sama ráda.

PředZimní

26. prosince 2017 v 22:42
Vážně mě máš tolik rád?
Mám pro tebe být kamarád!
Dobrý přítel, fajnová holka,
nemá z nás být slavná dvojka!

Žádný přítel, žádný kluk,
jsem na holky, ale ani muk!
nepotřebuju všem vysvětlovat,
že jsem nepotřebnej šmuk.

Nech mě s láskou, sexem, něhou,
nejsem ta, pro kterou růže kvetou,
jsem jinou, nepotřebuju soucit,
radši si hned zabal věci.

Pojedeme daleko, tam kde hvězdy svítí,
přál sis to, už dávno není zbytí,
přišla naše chvíle, přišel náš čas,

pojď se už zabít, zima zdraví nás.

Rychlá

21. prosince 2017 v 19:40
Někdy jsem chtěla být přehlížená,
osudem, životem, přáteli nechtěná,
pak zase prahla po nějakém zájmu,
trochy lásky v tomhle světě z prachu.

Místo toho jsem dostala zvláštní lekci,
o světě, lidech i o životě který nechci,
a přesto tu musím být a dýchat, protože

to je můj úděl, to je to, co po mně chceš, bože!