Leden 2018

Fosforeskující barva

31. ledna 2018 v 19:42
Všechny písmenka mi to spočítaly,
hudba v uších přestala hrát,
jsme sami, spolek zhroucených duší,
kteří nemají důvod se smát.

Prázdnota a světlo kolem nás
v hlavě hrají barvy, samé emoce
nechce se mi dneska zdát,
že nežijeme hořkosladce v elipse.

Bludičky bez cíle životem mrhající,
pro potěchu těch svých smyslů,
a pro kapkou schovaných nemocí,
procházíme nocí i dem bez keců.

Bezcílně, pořád dokola,
vnímáme kroky, momenty,
každý si hledáme svého anděla,
a přitom si dáváme co do těla.

AntiBásnost

13. ledna 2018 v 21:09
Snad začínám ztrácet rozum,

úplně, finálně, jsem šílenec,

pokrytec, zbytku slov ani nerozumím,

jsem blázen, namyšlená postava hnaná cíli rodičů.

Loutka, co musí dělat přesně to, co se jí nařídí,

pustá princezna bez vlastních emocí. Ovlivňování

je součást každodenního koloběhu - zármutek,

stesk, všechno znát jen z knížek, ani to ne.

Na práva budeš! Právničkou se staneš!

Ale jsi k ničemu, ségra to dotáhla dál,

musíš se dobře učit, abys měla dobrý známky,

aby ses dostala na dobrou vejšku, měla dobrou práci, a nakonec i dobrý plat!

Abys měla lepší život. Život, učení, peníze, smrt.

Konzumní společnost, vykradači sociálních sítí,

internetoví pozéři. Z prachu jsme, v prach se obrátíme.


Budeme jen výživou pro stromy, možná umíráme příliš mladí…uvnitř sebe.

Proč to dělám?

10. ledna 2018 v 20:23
Nemůžu to zvládnout, vydržet,
ustát, zvítězit, odpouštět,
tyhle triky nezabíraj,
jsem uvnitř sítě, neozvívaj

se hlasy uvnitř mojí hlavy,
jsou tu se mnou, dýchaj,
cítěj, že jsou tu omylem,
stejně jako ony, nezdrhnem

před odpovědností, kterou
na nás uvalil svět, spolu se zimou
která nás nechá se vést
až na nábřeží, nechat se svést…

Výběr školy

5. ledna 2018 v 19:43
Zranitelná a ustupuju.
Dělám to často, nedokážu
myslet tak jako ostatní
náhle jsem loutkou na hraní.

Cítím se zbytečně, nežiju
život svůj, nocí se propiju,
nejsem zlá, agresivní ani špatná
snažím být jen trochu samostatná.

Nejde mi to, vím to už dávno,
srdce se mi vždycky stáhlo,
a pak žádná velká sláva
byla jsem loďkou bez kapitána.

Vrhala se do výšek
a začala přemýšlet:
"Tenhle život není můj…"
Jenže to si dobře pamatuj

není světa bez válek,
jak náušnice z korálek,
bude tu vůdce, bude tu generál
zapomeň na svůj ideál!


Nebo alespoň na svoje sny.