Srpen 2018

Úzkostná

6. srpna 2018 v 21:17
Níž už být asi nemůžu,
začínám si hledat spoje
do Krumlova, na mostě
skočit si jít můžu.

Je to paranoia,
je to šílenství,
proklatá pravda
touhy v nebesích.

Pochyby o sobě,
pocity k zbláznění,
malé vítězství
tahá člověka k zemi,

A tak nedýchám,
neslyším, popírám
myšlenky ostatních
i ty svoje, aby bylo líp.

Utíkat před vším
a snažit se zavděčit,
aby se líp žilo, přežilo
nekonečné trpění na světě.

Pablo entito unique

1. srpna 2018 v 22:16
Vlastně mi chybí
přítel, kamarád,
opěrné rameno,
někdo, kdokoli,
kdo mě má rád.
Mrzutá, nevzhledná,
hádavá a šeredná.
Všechno tohle znám,
neměním, nedávám,
prostě už jsem taková.

Nech mě, vem mě,
cokoli, jen mě nenuť
abych milovala kohokoli.
Chladná, kalná, studená,
blázen! Nevidíš,
jsem zkažená…báseň.

Pluju dál po moři
problémů a ponořím
se hlavou až na dno.
Je mi to jedno!
Nejsem světice,
jsem párno, už dávno.